„Hodnocení je nezbytnou součástí vzdělávání, často je předmětem dohadů učitelů, jak
postupovat při hodnocení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Mezi pedagogy se
nejčastěji objevuje představa o tolerantním nebo slovním hodnocení, méně často se pracuje
s formativním hodnocením, s vytvářením schopnosti sebehodnocení u žáka. Zejména tam, kde se tito žáci již více odchylují od výkonu zbytku třídy, učitelé zvažují, jak budou pracovat
s ostatními žáky třídy, jak jim budou vysvětlovat odlišnosti v hodnocení, protože stále
převažuje představa hodnocení žáků na základě porovnávání s celkem.
Pro hodnocení je tedy nezbytné pracovat s individuální hodnotící normou, založenou na kritériích, která využívají různých forem hodnocení, práci s kritérii hodnocení v závislosti na charakteru žákova problému, s důrazem na podporu motivace žáka k práci a současně v sobě zahrnují i skutečné porovnání s celkem.“
(Zapletalová, Mrázková. Metodika pro nastavování podpůrných opatření ve školách ve spolupráci se školskými poradenskými zařízeními. Praha, NÚV, 2016, s.33)
————————————-
Otázka: Jaké formy hodnocení jsou vhodné, pokud má být hodnocení žáka se SPU objektivní, ale současně individualizované?
Zapletalová a Mrázková (2016) uvádějí jako příklady hodnocení žáků se SPU následující formy:
1) Formativní (tedy průběžné)hodnocení
2) Sumativní hodnocení (tedy periodické posuzování prospěchu)
3) Hodnocení znalostí vs. hodnocení úrovně spolupráce, zájmu.
4) Využívání modifikovaných forem ověřování znalostí (delší čas, ústní zkoušení, méně textu apod.)
Za klíčové považují, aby každé hodnocení bylo v modelu SIR, tedy aby obsahovalo složku sociální, informativní a reflektující.
Žák se SPU potřebuje vědět, v čem chyboval, jak může do příště chybu napravit, ale také co se mu povedlo.
Podle Zapletalové a Mrázkové může v tomto velkou roli sehrát pozorování a rozbor výsledků práce žáků, resp. portfolio.
Otázka: Jaká je role portfolia v hodnocení žáků se SPU?
Aby byla zachováno hodnocení v souladu s normou postupného ročníku, školy, třídy, je třeba v hodnocení konkrétního žáka vždy vycházet z kritérií, jež jsou postaveny z předem nastaveného výborného, dobrého a nedostatečného výsledku.
Jak ale uvádějí Zapletalová a Mrázková, u žáků s SPU nemalou roli hrají výstupy z pozorování v kontextu učební situace, interakce se vzdělávacím obsahem, výstupů z práce, střídání různých typů hodnocení a v neposlední řadě soubor výsledků práce žáků, tedy portfolio.
Portfolio, jak se zdá, totiž umožňuje vše, co autorky zmiňují jako důležité elementy hodnocení žáků se SPU. Střídání formativního a sumativního hodnocení, pozorování vývoje interakcí se vzdělávacím obsahem, využívání hodnocení s různou váhou pro finální hodnocení, pracovat s motivací a další.
Reference:
Zapletalová, Mrázková. Metodika pro nastavování podpůrných opatření ve školách ve spolupráci se školskými poradenskými zařízeními. Praha, NÚV, 2016.