-
Můžeme “mluvit nahlas”, “zpívat nahlas”, co to však znamená, když se rozhodneme “pracovat nahlas”?
Pojem “práce nahlas” pochází od Johna Steppera. Stepper nastínil svůj příběh v TED Talku a obšírněji také ve své knize Working Out Loud. Přes třicet let působil tento Američan v korporátech v bankovním sektoru. Byl u toho, když se do firem v nultých letech 21.století začaly zavádět interní sociální sítě (intranet). Od počátku v nich podle svých slov viděl velký potenciál. Poctivěji však s nimi začal experimentovat, až poté co jej jeho firma propustila v důsledku “restrukturalizace”. Na novém pracovišti chtěl začít jinak. Chtěl, aby jeho kolegové věděli, co dělá za práci, chtěl sdílet své know-how a navazovat vztahy, jež by mu pomohly vytvořit záchrannou síť, kdyby i zde nastala “restrukturalizace”. To bylo v době, kdy Facebook teprve začínal.
John Stepper v průběhu posledních 10 letech vytvořil poměrně propracovanou myšlenkovou základku pro to, co to znamená “pracovat nahlas”. Definoval 5 klíčových principů “práce nahlas”. Jsou to: vztahy, velkorysost, viditelná práce, cílevědomé objevování a growth mindset.
Člověk, který “pracuje nahlas” je takový, který se nebojí ukázat, co a jak dělá, ať už činnost v jejím průběhu či výsledek této činnosti. Nebojí se ukázat úspěchy i slepé uličky. Svou práci sdílí velkoryse, tedy bez očekávání ovací či reciprocity. Vedle toho však cíleně buduje vztahy s druhými lidmi. Stepper spatřuje velký potenciál právě v sociálních sítích, ať už interních firemních či těch veřejných, jako je Facebook, Instagram či Twitter (čímž se jim snaží vrátit jejich původní účel). Člověk, jež pracuje nahlas se nebojí ocenit práci druhých. Dává a zároveň oceňuje. Na této bázi buduje vztahy s druhými lidmi, ať již ze svého odvětví, tak mezioborově. Důležitou součástí “práce nahlas” je growth mindset, tedy nastavení k růstu. Člověk pracující nahlas se nehroutí, když jeho příspěvky zůstávají bez masivní pozitivní odezvy, nehroutí se z každé kritiky. Naopak, vyhledává zpětnou vazbu a na jejím základě tvoří lépe.
Koncept “práce nahlas” se poměrně hezky uchytil v některých velkých firmách například v Německu (Bosch, Pfizer, Bayer, Daimler, Vodafone…). Podle Steppera totiž splňuje vše, co potřebují HR oddělení pro vzdělávání svých zaměstnanců. Pro tyto účely vytvořil Stepper propracovanou metodiku pro tzv. Working Out Loud Circles, 12týdenní skupiny založené na peer (tedy vzájemném) koučování.
Dá se ale sledovat, že trend práce nahlas vstoupil také do sektoru veřejného vzdělávání, a to poměrně přirozeně, bez znalosti Stepperem definovaných principů. V Česku můžeme najít řadu velmi zajímavých učitelů, kteří sdílejí svou práci nahlas.
Na Instagramu jsou to například učitelky prvního stupně, @syroovka a @rooster_hill. Vlastní blog provozuje Pavel Hodál (tybrdo.cz), Pavlína Loňková (pancelcino.cz), Jitka Rambousková (cojsemvyzkousela.cz) a řada dalších. Řada učitelů působí také na Twitteru, např. Bořivoj Brdička (@spomocnik).
Koncept práce nahlas představuje příjemný vítr do všech kritik sociálních sítí. Je v něm velký kus otevřenosti, podnikavosti, sdílení, experimentování a učení se od sebe navzájem. Tedy toho, co bychom od sociálních sítí očekávali jako jejich primární účel a smysl.
Doufejme, že lidí ochotných pracovat nahlas a současně se učit od ostatních díky sociálním sítím, bude do budoucna přibývat.
Použitá literatura:
STEPPER, J. Working Out Loud. Page Two. 2020. ISBN 978–1989603055 (e-book)
Working Out Loud: The making of a movement | John Stepper YouTube [online]. [cit. 2021–05–12]. Dostupné z: https://youtu.be/XpjNl3Z10uc
BRDIČKA, B. Pracovat nahlas. Spomocník [online]. [cit. 2021–05–12]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/19737/
